Demence je skupina duševních poruch, při kterých dochází k podstatnému úbytku kognitivních (poznávacích) funkcí, zejména v souvislosti s pamětí a intelektem. Jedná se o onemocnění mozku.
Mnozí se domnívají, že demence je přirozená součást stárnutí a nad jejím nástupem u starších lidí mávnou rukou se slovy, že jde o normální věc a dalo se to čekat. Pojem stařecká demence je proto nesprávný a zavádějící.
„Stáří nepřináší automaticky kognitivní poruchu či demenci. Z historie známe mnoho známých osobností, které svou prací právě ve vysokém věku přinesly lidstvu umělecké a společenské hodnoty. Dnes se mnozí senioři dožívají vysokého věku v duševní svěžesti a činorodosti, je pro ně výzvou být aktivní a kognitivně zdravý,“ říká Mária Čunderlíková, léčebná pedagogička a garantka specializované sociální služby Centra MEMORY n.o.
Při demenci, která je psychickým progresivním onemocněním, se narušuje a zhoršuje schopnost samostatné činnosti, například nakupování a připravování jídel, samostatné cestování, telefonování, užívání správných léků či finanční gramotnost.
„Má různé projevy, podle toho, co je její příčinou. Demence, která je způsobena Alzheimerovou chorobou, přichází pomalu, pozvolna a rozvíjí se během několika let. Pokud je příčinou demence porucha prokrvení mozku, vzniká obvykle náhle, tehdy mluvíme o vaskulární demenci,“ vysvětluje Čunderlíková.
Existují však také sekundární typy demence. Vznik onemocnění může souviset například s intenzivním požíváním alkoholu či léků, nejčastěji takových, které jsou určeny ke spaní či uklidnění. Pokud se například u starších lidí s depresí tento stav neléčí, může přerůst v demenci.
Pro seniory je rizikovým faktorem vzniku demence i nedostatečná výživa, ke které může docházet při nechutenství, problémech se žvýkáním či polykáním.
Jaké příznaky má Alzheimer?
Demence většinou nepřichází sama, tvaruje se do konkrétnější formy a nejčastěji to bývá práce Alzheimerova choroba. Ze všech lidí, kteří trpí demencí, jde podle Čunderlíkové zhruba o 60 procent.
Mezi častými příznaky onemocnění jsou postupné zhoršování krátkodobé paměti, pokles zájmů, problémy s formulováním vět, změny nálad a chování, časová dezorientace, špatná orientace ve známém prostoru (problém trefit domů a bloudění), ukládání věcí na nesprávná a nevhodná místa. S Alzheimerovou chorobou přicházejí i různé změny v chování jako výbušnost, křik, neklid a dezorientace.
Onemocnění se týká celé rodiny
Když se u někoho z rodiny projeví demence a jeho stav se rapidně zhoršuje, přestává být samostatný a začíná být závislý na pečovateli. Tím se může stát i některý člen rodiny – syn, dcera, manžel, manželka.
Pro pacienta může být obtížné přijmout fakt, že se stává jakýmsi „břemenem“, zejména na začátku, kdy si svůj stav uvědomuje. Těmto lidem tehdy je třeba dát najevo, že jsou stále rovnocennými partnery v životě a zůstat při komunikaci jako za zdravého stavu.
„Demence je nejčastější příčinou domácí péče, kterou v první řadě zajišťují rodinní příslušníci. Často je to práce na 24 hodin denně. Vzhledem k nákladům ve zdravotnické nebo sociální instituci to šetří veřejné finance, ale nesmírně zatěžuje ty, kterých se to týká. Mnozí rodinní příslušníci trpí psychickým a fyzickým vyčerpáním, přetížením a stresem. Jsou vyhořelí, depresivní z vyčerpání, mnozí se obávají, že demence postihne i je. Onemocnění zatěžuje i rodinný rozpočet,“ upozorňuje léčebná pedagogička.
Lidé s demencí prožívají nejdelší období onemocnění právě v domácím prostředí. Jsou to většinou dva, čtyři, ale i více let. Pacienti většinou nemají jen jednoho opatrovníka, v rámci rodiny se zapojuje více členů. Rozdělit tuto zátěž je ideální řešení.
Opatrování vyžaduje vysokou vnímavost a pozornost pečovatelů, ale i fyzickou náročnost. Jeden pacient s takovým onemocněním zaměstná více členů rodiny.
„Někdo se bude specializovat na pomoc při sebeobsluze a na domácnost, jiný může chodit na procházky, další zajistí komunikaci s lékaři a úřady,“ radí Čunderlíková.
Domácí péče však má své limity. Pokud už nastane moment, kdy pacient potřebuje neustálý dohled a pomoc při koupání, toaletě, pohybu, je vhodné se obrátit na zařízení pro seniory.
Na Slovensku existují i specializovaná zařízení pro lidi s touto diagnózou. Zde však často otěžuje svědomí opatrovníků, nechtějí si přiznat, že jejich příbuzní potřebuje intenzivnější péči, mají pocit selhání.
Ve výjimečných případech se demence projevuje také v dětství, například v důsledku chemoterapie. Vzácně je její příčinou Alzheimerova choroba v mladém věku.
„Je-li porucha intelektu důsledkem vrozené poruchy, nebo vznikla-li do dvou let věku dítěte, nemluvíme o demenci, ale o mentální retardaci,“ říká odbornice.
Projevy onemocnění jsou u mladších osob jiné než ve vyšším věku. Demence postupuje rychleji, pacienti obvykle trpí depresí, mívají poruchy vyjadřování a řeči nebo pohybové problémy. Pokud se demence vyskytne v příliš mladém věku, ještě před šedesátkou, je nutné zbystřit pozornost a zaměřit se i na potomky pacienta. V takovém případě jde totiž velmi často o dědičně podmíněné onemocnění.
„Blízcí příbuzní (děti, sourozenci) lidí s Alzheimerovou chorobou mají tři až čtyřikrát větší pravděpodobnost tohoto onemocnění, než lidé bez této zátěže,“ upozorňuje Čunderlíková.
V takovém případě je vhodné začít provádět i preventivní opatření. „V případě rodinného výskytu onemocnění doporučuje lékař specialista vyšetření DNA. A, samozřejmě, měly by následovat doporučení, která zahrnují aktivní způsob života, prevenci kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky. Zdravý organismus udržuje zdravé cévy a srdce, činorodost předpokládá, že naše neurony budou aktivní a odolné vůči neurodegeneraci,“ doporučuje léčebná pedagogička.
Mezi další ochranné faktory, které snižují pravděpodobnost vzniku demence, patří podle odbornice hlavně dostatek duševní a sociální aktivity. Sociální vazby stimulují aktivitu mozkových buněk, což zpomaluje degeneraci neuronů.
Netřeba opomenout ani trénink kognitivních schopností, který zajišťuje učení a permanentní vzdělávání během života, dostatečná tělesná aktivita, správná životospráva, dostatek příjmu vitamínů E, C, B.
Digitální demence
V digitální době, kterou žijeme, se často připravujeme o některé typy tréninku mozku, jako jsou psaní a mluvená řeč. Zbavuje nás nutnosti provádět některé typy duševní práce. „Německý neurovědec Manfred Spitzer poukazuje na obavy před vznikem digitální demence. Samozřejmě, že tento výdobytek je přínosem, ale je důležité zachovat zdravé podmínky pro náš mozek: samostatně přemýšlet, být zvědavý a tvořivý, hrát si, dostatečně se hýbat. Vědět, že je třeba kompenzovat svojí námahou to, co jsme získali díky modernímu způsobu života,“ radí Mária Čunderlíková.
Demence se nedá vyléčit, ale zpomalit
Demence se bohužel nedá zvrátit, lze však dosáhnout, aby se její průběh zpomalil a pomoci pacientovi setrvat v co nejlepším zdravotním stavu co nejdelší dobu. Standardní léčba obvykle představuje kombinaci užívání léků a nefarmakologickou léčbu. Odvíjí se od typu demence.
Prvním signálem může být zhoršování paměti. Tehdy je dobré zpozornět a navštívit lékaře. Čím dříve se stanoví diagnóza, tím dříve lze začít s léčbou. Nemusí jít přitom automaticky o demenci.
Diagnostický proces začíná u všeobecného lékaře, který doporučí vyšetření u psychologa s cílem vyloučit nebo potvrdit přítomnost kognitivní poruchy. K identifikaci příznaků onemocnění a jejich závažnosti existuje několik testů a vyhodnocovacích dotazníků.
Další postup při zjištění určitých nedostatků popisuje odbornice takto: „Je třeba provést krevní testy a použít vyšetřovací metody k zobrazení mozku. Laboratorní vyšetření krve se provádí na vyloučení nedostatku hormonu štítné žlázy, na vyloučení nedostatku některých vitamínů, které dokážou způsobit výrazné zpomalení myšlení a poruchu pozornosti. Důležité je, aby měl lékař možnost objektivizovat informace od příbuzných pacienta. Specialista, který určí typ a stadium demence a následně léčbu, je psychiatr nebo neurolog.“
Ke zpomalení a zmírnění projevů nemoci slouží celá řada léků, která vylepšuje kvalitu života pacienta a tím i jeho rodiny.
„Důležitou skupinu léků tvoří tzv. kognitiva, která přechodně zlepšují kognitivní funkce a zpomalují onemocnění. Léčba se zaměřuje také na projevy doprovázející onemocnění jako jsou poruchy nálady, poruchy spánku, stavy úzkosti nebo neklidu,“ říká Čunderlíková.
Dodává, že pacienti mají možnost absolvovat i nefarmakologickou léčbu, k níž patří mentální a sociální stimulace, trénink paměti, kognitivní rehabilitace a dostatečná fyzická aktivita. Správná výživa a pravidelný pitný režim jsou také součástí terapie.
