- Pracujte s ním, dokud je syrové
Při štípání a řezání palivového dříví se zapotíte méně, pokud jej zpracujete okamžitě po vytížení, dokud je ještě syrové. Platí to nejen pro tvrdé listnaté dřeviny, ale také pro jehličnany. Čím více vody je uvnitř buněk, tím snáze se ve směru vláken dřevní hmota při štípání trhá ai její příčné zkracování pilou je jednodušší.
Nenechte se oklamat tím, že se suchým dřevem se manipuluje s menší námahou, protože je lehčí. Při štípání se zapotíte více než při přemisťování.
Pokud voda z buněk začne unikat, dřevo sesychá a jeho hustota se znásobuje. Celulózové provazce se spojují a vytvářejí pevné struktury. Znamená to, že na štípání a řezání je třeba vynaložit více síly, vyšší nároky na výkon motoru techniky a vyšší spotřebu energie.
- Práci si rozvrhněte
Štípání dřeva není sezónní silový maraton. Můžete se mu věnovat postupně, podle toho, kolik je ve vás chuti pracovat. Rozdělte si práci na etapy a nespěchejte. Budete rádi, pokud si kus práce necháte na zahřátí i na zimu.
Zorganizujte si práci se dřevem tak, abyste se jej nanosili co nejméně. Syrové dřevo patří ke schnoucímu a to by mělo být co nejblíže místu, kde ho spalujete. Při plánování přístřešků a skladů dřeva myslete také na přístup nákladní techniky a prostor pro vykládku.
Přemísťování dřeva z místa na místo zpomaluje jeho ukládání a dělá práci zdlouhavou. V početné rodině to ovšem nemusí být problém.
- Seznamte se s druhy dřeva
Řídké dřevo listnatých stromů je ideálním palivem pro otevřené krby. Při hoření nepraská a neodletují z něho horké uhlíky. Nejpoužívanější dřevinou je bříza, která dobře hoří i tehdy, není-li důkladně prosušena. Naopak topol hoří s neochotou i při dokonalém proschnutí.
Tvrdé listnaté dřeviny jsou cenné proto, že během hoření vytvářejí pevné uhlíky, které odhořívají pomalým tempem. To je praktické při vaření na kachlicovém sporáku a při nočním topení, kdy není třeba přikládat palivo příliš často. Buk, dub a habr patří mezi nejpopulárnější.
Jehličnaté dřeviny, jako jsou smrk či borovice, jsou praktické hlavně při roztápění. Pro vysoký obsah pryskyřic hoří intenzivním plamenem a dokážou vysokou rychlostí rozehřát topné těleso. Cenné jsou všude tam, kde je třeba nárazově dosáhnout vysokého výkonu topení. Spaliny však znečišťují prosklená dvířka krbů.
- Sekera má být ostrá
S moderními štípacími sekerami se člověk unaví pomaleji nejen pro jejich lepší ergonomii. Většina z nich se dodává s nabroušeným ostřím srovnatelným se zálesáckým nožíkem. Speciální bruska pro jejich udržování je samozřejmostí.
Stejnou práci většinou udělá kterákoli štípací sekera či klín, pokud se budete starat o jejich ostří. Jelikož dnes už jen s obtížemi najdete šikovného kováře, sáhnout je třeba po ručním nářadí.
Použijte rovný pilník k tomu, abyste odstranili opotřebovanou část ostří. Dodržte při tom jeho původní úhel. Následně vyhlaďte ostří hrubším brusným kamenem s velkým úběrem. Takto upravené ostří po každé práci obnovte. Vyhněte se broušení úhlovou bruskou. Přehřátá ocel ztrácí pevnost a ostří se tupí rychleji
- Štípačky šetří čas
Vřetenová štípačka je nejdostupnější a nejlevnější. Využívá rotující kuželovitý hrot lemovaný závitem. Ten vniká do dřeva a trhá ho ve dvou. Nejpraktičtější jsou při štípání nakrácených polen, se silným motorem si však poradí i se sáhovicí.
Horizontální hydraulické štípačky jsou určeny pro zpracování menšího množství dřeva, například na chalupě. Vystačí si s jednofázovou zásuvkou a svědčí jim práce s měkkým dřevem jehličnanů. Jejich klín štěpe při pohybu kulatinu na dvě části.
Vertikální hydraulické štípačky jsou určeny pro větší zátěž, vyžadují však třífázovou přípojku. Díky vysokému pracovnímu tlaku dokážou kulatinu štípat na čtyři a poradí si i mocnými, sukovitými kusy.
- Dejte mu čas na schnutí
Více než polovinu hmotnosti surového dřeva tvoří voda. Potřebuje dva až tři roky k tomu, aby se většiny vlhkosti zbavilo. První rok sušení ponechte na přírodě. Naštípanou sáhovici naházejte volně na kopu a bez přikrytí ji nechte napospas živlem. Ostré slunce, déšť a mráz zajistí, aby si voda z buněk našla cestu ven.
Ve druhém roce je třeba naštípanou sáhovici uložit pod větraný přístřešek, aby dokonale proschla. Potrvá několik měsíců, než klesne vlhkost pod hranici 20 procent, abyste z paliva využili maxima jeho energie.
Výjimkou je pouze bukové, březové dřevo a dřevní hmota ze sucharů. Ty ukládejte přímo pod přístřešek. Osvědčilo se i přikrývání trvanlivou nopovou fólií, která se používá k odvětrání podzemní části staveb.
- Suché hřeje nejlépe
Při topení dřevem velmi rychle přijdete na to, jestli je dostatečně suché. Kvalitně proschlé dřevo hoří jasným, dlouhým žlutým plamenem a nové třísky se s velkou ochotou odpalují v topeništi od ostatních. To proto, že v ohništi se ze dřeva rychle uvolňují hořlavé plyny.
Vlhké dřevo hoří krátkým, namodralým plamenem, a uvolňuje se z něj pára, která se sráží v chladnějších částech topeniště. Někdy se stává, že mokré dřevo píská a na jeho koncích bublá vodnatá pěna.
S mokrým dřevem klesá výkon topného tělesa pod 50 procent a tak je v domě zima, i když je dřeva v kotli dostatek.
- Lokální topení
Kotel ústředního topení připojený k radiátorům dodá topení kus komfortu, lokální vytápění peckami a krbovými kamny je však úspornější. To proto, že se roztopí mnohem rychleji a teplo putuje do místnosti nejen přes ohřátý vzduch, ale také prostřednictvím infračerveného záření, které přímo zahřívá předměty v místnosti.
Výhodou je, že topení lze neustále tlumit a přerušovat bez zanesení topidla a komína dehtem.
Ústřední topení se musí vypořádat s opakovaným předáváním tepla, které ztrácí na intenzitě. Nejprve předají hořící spaliny teplo tepelnému výměníku kotle, od něj se zahřeje cirkulující voda, ta předá cestou teplo všem rozvodům a radiátorům, které následně ohřejí vzduch. Ten musí následně ohřívat předměty v místnosti.
